První oficiální zmínka o naší hudbě je v obecní kronice, kdy v roce 1864 spoluotvírala Obecní školu ve Rtyni v Podkrkonoší. Základem prvního obsazení se stávali místní i okolní muzikanti, kteří do té doby v malých skupinkách ve volných chvílích muzicírovali. Nejběžnějšími nástroji chudých tkalců, drobných zemědělců a horníků byly většinou housle, klarinet a později nástroji plechové – křídlovka, baskřídlovka a heligon. Většinou nechyběl ani bubeník. Mohutným podnětem ke vzniku větších těles bylo v kraji národní obrození, které s sebou přinášelo velký rozvoj společenského a kulturního života. Vznikaly spolky např. divadelní, hasiči i Sokolové. Těm všem se hudba hodila k různým příležitostem. V té době i majitel Svatoňovických dolů Schaumburg von Lippe podpořil vznik hudeb pod jednotlivými jámami. Vznikaly hudby Strážkovická, Velkosvatoňovická, Rtyňská, které reprezentovaly v hornických uniformách.

Rtyňská hudba datuje svůj největší rozkvět s nástupem kapelníka Čeňka Kolety, který se chopil taktovky hned po návratu z vojny. Výborný houslista a klarinetista si získal patřičný respekt i tím, že vyučoval ve vlastní hudební škole ve Rtyni v Podkrkonoší. Jeho tělesně handicapovaný bratr Karel, také výborný houslista pronikl i do komponování a pro hudbu napsal 1500 skladeb od hudby k tanci, přes smuteční pochody a písně i řadu rozsáhlejších děl, např. předehry, slavnostní pochody i symfonii. Hudba rychle získala věhlas v širokém okolí a byla dokonce několikrát účastníkem tehdy ještě živého vysílání Čs. rozhlasu ve dvacátých letech min. století. V té době hudby hrály jak ve smyčcovém, tak i v dechovém obsazení. Kapelník Čeněk Koleta řídil hudbu neuvěřitelných 52 let. Spolu se svým bratrem Karlem, který mimo jiné působil ve dvacátých letech jako koncertní mistr lázeňského orchestru v chorvatském Daruvaru, se stali legendami hudebního života Podkrkonoší. Žákem Čeňka Kolety byl také křídlovák, hudební skladatel a vojenský kapelník Antonín Nývlt, který zasedl ve dvanácti letech k pultu hornické kapely ve Rtyni, se kterou hrál do roku 1903. Jeho nejznámější skladba je pochod Kapitán Římek.

V roce 1969 přijala hudba název Koletova, v roce 1962 vznikl ve Rtyni festival, který je souputníkem Kmochova Kolína. Oba festivaly totiž vznikly na základě společného koncertu Kmochovy a Rtyňské hornické hudby Na Rychtě ve Rtyní v Podkrkonoší. Současný orchestr – Koletova hornická hudba Rtyně v Podkrkonoší přežil úspěšně všechny otřesy, které s sebou přinášejí společenské změny. Velkou zásluhu na tom má truhlářský mistr hornického učiliště Karel Ludvík, který sám vynikající hráč na baskřídlovku vyučil na 400 hudebníků – horníků. Tak se podařilo v poválečných padesátých letech udržet činnost hudby. Tuto štafetu pak převzali sami členové hudby, kteří se věnují výchově mladých hráčů pod hlavičkou LŠU a ZUŠ již celé čtvrtstoletí.

Nejdelší a nejúspěšnější zájezd do norského Hamaru v červnu r. 1989, kde Koletova hudba získala dvě zlaté medaile – za soutěžní skladbu a show program s mažoretkami.

Dnešní orchestr je moderním, na amatérské poměry velmi kvalitně obsazeným tělesem, kde se snoubí zkušenost i mládí ve vzájemném vztahu, kterému nevládnou peníze, ale přátelství a kamarádství.
Velký dechový orchestr, kterým dnes Koletova hornická hudba je, umožňuje velmi mnoho. Steně jako může interpretovat skladby dvě stě i tři sta let staré, neztrácí pouto s koletovskou tradicí ani českou lidovkou generace Vacků, Vejvodů, Poncarů a dalších. Orchestr řadu let spolupracuje s nejlepšími vojenskými orchestry, což má dobrý vliv na jeho repertoár v němž nechybí kvalitní úpravy klasických i muzikálových melodií.
Hudba hraje i moderní úpravy rockových skladeb, a proto je schopna uspokojit velmi široké spektrum posluchačů nejen u nás, ale i mimo naši republiku. Koletovka udržuje zahraniční kontakty v Rakousku, Německu, Polsku, Norsku, na Slovensku, ve Švédsku a ve Francii.

Jednou z nejvýznamnějších osobností za dirigentským pultem byl bezpochyby Zdeněk Tlučhoř, pod jehož vedením Koletovka hrála 38 let. Za “uchování tradice a rozvoj Koletovy hornické hudby“ převzal v roce 2019 Pamětní medaili hejtmana Královehradeckého kraje.

V současné době hraje v orchestru 70 muzikantů pod taktovkou Josefa Hejny.

Zde se se soutěžním programem,
Antonín Dvořák: Slovanský tanec č.7
Václav Trojan: Píseň slavíka (sólo V. Charitonov – sopránsaxofon)
Freddie Mercury: Innuendo
Vladimír Popelka: Proměny
Jaroslav Zeman: Pozdrav z jihu
umístila ve vyšší třídě ve ZLATÉM PÁSMU.

Vladimír Charitonov, člen Koletovy hornické hudby, získal cenu za nejlepší výkon sólisty, ve skladbě Václava Trojana – Píseň slavíka.